Bessinka z ostravského ghetta Přednádraží bohužel svůj boj o život vzdala
Narodila jsem se nevím kde a nevím kdy. Nikdo nikdy nevěděl, jak úžasný pejsek jsem. Tam, kde jsem žila, jsem nikdy nepoznala tu pravou lásku. Mí lidé nebyli takoví pánečkové, o jakých si často vykládají pejsci v parku na procházce. Od té doby, co si mě pořídili, mě měli neustále zavřenou v bytě spolu s dalším blíže nespecifikovaným počtem pejsků a kočiček. Nikdy jsem nebyla se svými lidmi na procházce. Nikdy jsem se nepodívala, jak to vypadá v psím salónu. Nikdy jsem nepoznala, co znamená spojení veterinární péče. Nikdy jsem nepoznala, co je to kvalitní strava. Dostávala jsem jen zbytky a o ty jsem se musela ještě dělit s dalšími zvířátky. Spousta lidí o mě a o dalších zvířátkách, která se mnou žila v tom hnusném, špinavém a zapáchajícím bytě v ostravském ghettu Přednádraží, věděla a nikdo nám nepomohl. PROČ??? Proč jsme museli čekat tak dlouho, až do doby, kdy se naši lidé museli přestěhovat a teprve tehdy, když si nás všechny nemohli vzít s sebou, se o nás díky Lucii dozvěděla teta Anička z Mazlíků? Proč jí o nás nikdo neřekl dříve? U tety Aničky jsem se měla moc hezky. Měla jsem lásku, pravidelnou stravu, zdravotní péči.... Bohužel už ale bylo příliš pozdě na to, aby se moje zbědované tělíčko bylo schopno dát dohromady. Dnes Vás, všechny lidi za všechna zvířátka na celém světě MOC PROSÍM, nebuďte lhostejní k utrpení nás, němých tváří. Kdyby o mě a dalších zvířátkách, co se mnou žila, někdo tetě Aničce řekl dříve, mohla jsem ještě žít. A věřte, já jsem tolik chtěla ŽÍT !!!!!!!!!!!!!!
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=312781618859454&set=a.303637699773846.1073741863.156733147797636&type=3&theater